Čas letí aneb podzimní zamyšlení nad sklenicí piva.

     Zhruba kolem roku 2012 se žačalo říkat, že sociální sítě zabíjí internetový blogy. S odstupem času můžu místopřísežně prohlásit, že v mým případě to tak platilo na sto procent. :D Poslední článek jsem sem psal v posledních měsících roku 2011 a pak nastalo hrobový ticho. Až nedávno jsem si při revizi služeb Google všiml, že tu je vlastně ještě Blogger a na ní moje vlastní myšlenková výlevka, do který se každý může podívat. Tak jsem si přečet pár příspěvků a musim se pochválit, čtou se dobře. :D
     Zvláštní, že mě napadlo sem něco napsat skoro přesně šest let po posledním příspěvku. Možná za to může lehká podzimní melancholie, kterou jsem chytil včera odpoledne na oblíbený zahrádce u piva. Protože sem to moc neplánoval, tak jsem tam nakonec seděl sám. Nemám to rád, sedět sám u stolu v hospodě, ale na druhou stranu může člověk vklidu vychutnávat ten moment. Svítilo slunce, listí, který ještě nespadlo ze stromů, šustilo v mírným vánku. Navíc tu bylo zrovna velmi teplý počasí a odpolení teplota 20 stupnů Celsia přímo vybízela k "uzavření" zahrádky aspoň jedním pivkem. Možná poslední takhle teplý den v letošním roce, neubránil jsem se zavzpomínání na pár okamžiků, který sem u těchhle stolů zažil. Musim říct, že to byla vlastně docela příjemná chvíle a určitě to zase někdy zkusím. Nic nedomlouvat a jen tak si někam sednout na jedno. Chvíli nechat myšlenky plynout jen tak a nechat na ně působit místo, situaci a klidně i útržky hovorů od stolů kolem. A přitom já tak nerad sedim sám u stolu. :D
     Tak, to bysme měli. Zase jsem tu něco napsal. :) Teď už nemůžu na sto procent tvrdit, že sociální sítě nezabíjí blogy, spíš to bude lenost. U některých autorů spíš možná nedostatečný zájem čtenářů, nebo tvůrčí krize.