Samsung LED TV LCD řady 7

Rozhodl jsem se, že sem napíšu svůj postreh k 32" TV od Samsungu se kterou jsem měl tu čest. Při hledání na internetu jsem totiž zjistil, že se nikde nedočtete nic jiného než samou chválu na supertenký lcd panel. Co se obrazu týče, je ta chvála oprávněná, protože obrazem vás tahle televize oslní a nadchne. Podání tmavých odstínů a zejména černé je naprosto excelentní. Samsung tak smetl poslední výhodu, kterou měly plazmové tv, že černá je opravdu černá. Pokud budete používat lcd jako normální tv a na fullhd filmy kouknete jen občas, určitě oceníte pokročilý upscalling, který vykouzlí i z obyčejného pal (570řádků) ostrý obraz, který si vychutnáte. Ordinace v růžové zahradě či vékávéčka vám tak přijdou jiná, lepčí, plastičtější...:) Ale abych jen nechválil. Zásadní problém téhle televize vidím ve zvuku. Samsung se nenamáhal a do supertenké kastle vsadil také supertenké repro, které se může směle měřit s konkurencí, bohužel pouze na poli ozvučení mobilních telefonů a notebooků. Basy naprosto chybí, střed také, takže po přidání hlasitosti vás bude zvuk z televize tahat za uši. Na sledování filmů s tímhle zvukem rovnou zapomeňte! S tímhle můžete tak maximálně zfouknout zprávy v poledne. Nastavení ekvalizéru ničemu nepomůže (nehledě na to, že na notebookovém ozvučení nic moc nepoznáte). Po smršti víšek, které div nevyrazily repráčky z panelu ven do zdi mi bylo jasné, že tahle televize přímo žebrá na kolenou po lepším ozvučení - domácí kino. Jenže to je trochu kámen úrazu pro ty co nechtějí mít obývák prošpikovaný repráky a dokonale zadrátovaný desítkami metrů kabeláže. Řešením by mohla být sestava 2.1, pokud ale máte ještě klasickou obývákovou stěnu a dvaatřicítka se vám tam sotva vešla, bude problém se subwooferem. "Připojím tedy vobyč repráky od kompu a bude." Heh, nepřipojíte. Je to s podivem, ale u televize která nemá rozumné ozvučení výrobce spoléhá pouze na optický výstup (Digital Auio). Jenže optický digitální vstup nemá valná většina kompaktích 2.0 sestav (např repro k PC od 1500,- kč výše už hraje slušně). Samsung bohužel ani v katalogu nezmiňuje nutnost dokoupit si rozumné ozvučení, takže pokud koupíte LCD jako dárek třeba rodičům, budete nepříjemně zaskočeni. Naneštěstí LED TV řady 7 rozhodně nepatří k levným a osobně bych u zástupce high-endu za 30 tisíc očekával rozumné řešení. Buďto externí reproduktory 2.0 přímo v balení, nebo alespoň širší možnosti výstupu zvuku, analog audio out atd. Se Samsungem si tak do obýváku krom superlativního obrazu a krásného designu, přinesete ještě problém v podobě jak to rozumně ozvučit a přitom nevydrancovat své finance. V neposlední řadě také další ovladač navíc, protože většina sestav domácího kina má svůj vlastní dálkový ovladač. Samsung sice nabízí vlastní řešení a dává možnost synchronizovat vše na jediný dálkový ovladač (tzv. Anynet+), jenže design Samsungových domácích kin (těch finančně méně náročných) je úplně někde jinde než lcd, osobně mám silnou nechuť si něco tak ošklivého vedle led tv byť jen představit. Navíc například domácí kino 2.1 HT-A100WT postrádající dokonce ekvalizér (!?) stojí nepěkných šest a půl tisíce. Za tolik koupíte mirkosystém, který toho bude umět mnohem více a bude taky mnohem lépe hrát, bohužel kvůli lenosti v Samsungu si jej k tv nepřipojíte, pokud nebude mít ten spropadený optický digitální vstup.
Velká škoda, že špičkový obrazový výkon sráží dolů jen lenost inženýrů/hloupost managementu. Mohla to být špičková tv s velkým potenciálem. Pouze jediný audio výstup a směšné ozvučení Samsungu LE32B7000 mne tak nutí vzít zpět oslavné ódy, které jsem chtěl na tuhle televizi pět. Pokud doma vlastníte domácí hi-fi systém alespoň za čtyřicet tisíc, budete z téhle tv nadšeni. Pokud ale chcete vyměnit starou crt tv za něco nového, vyhněte se novým LEDkám od Samsungu obloukem. Pokud tak neučiníte, budete muset šáhnout do kapsy ještě jednou a nejméně pro deset tisíc aby vám to nejen dobře zobrazovalo, ale i dobře hrálo. Tím se ale chtě nechtě dostanete na cenu zhruba 45 000,- , to už je na "takové to domácí koukání" přecijenom příliž silná káva i pro značně otrlé (můj případ). Samsung tak svou lcd led tv degradoval na pouhý monitor, plnohodnotná televize to rozhodně pro mne není. Ta musí mít rozumné ozvučení už v základu. Bohužel pro zákazníka, tuhle skutečnost se nedoví ani na krabici, ani v obchodě, ba ani na oficiálním webu.

Jon Hopkins - mistr klidu

Zvláštní nadpis, musim přiznat, ale v souvislosti s tímhle pánem mně prostě nic jinýho nenapadlo. Jeho hudba se nejlíp poslouchá v leže se zavřenýma očima a sluchátkama na uších. Není třeba to mít moc nahlas, pokud je kolem ticho, stačí hlasitosti jen trochu. Výlet na létajícím koberci představ do krajiny snů je zaručen. První třídou, samozřejmě...:-)
Ještě originálnější úvod, koukám. Mno, tak konečně k věci. Jon Hopkins se věnuje tvorbě hudby, která se pohybuje na trojmezí chill-outu, ambientu a elektroniky (proto ten úvod) už víc jak deset let. Jeho první album Opalescent vydané 2001 zaznamenalo velký úspěch. Kusy jeho tracků z tohoto alba se dostaly do reklam a filmů. Další dvě alba Contact Note (2004) a Insides (2009) už ale směřují spíš k elektornice a pokud se vám líbilo první album, tak Insides se vám asi moc líbit nebude. Chill-outu moc nezbylo a zvuk je už spíše hutný a těžký, s podkladem místy až moc připomínajícím hip-hop, který já tuze nerad. Jon vydal ještě totální uspávadlo v podobě 32 minut trvající, vyloženě ambientní skladby The Fourth State (2004). I když se mi poslední album nijak zvlášť nelíbí, musim říct, že Jonova tvorba rozhodně stojí za poslech. Pokud krmíte svoje uši hlavně popem, tak je to skoro povinnost. Takže račte na Jonovy stránky nebo na jeho profil na MySpace.