Otrávené předjaří

Jistě jste si všimli rapidního úbytku příspěvků na blogu. Jo jo, přišlo předjaří (teď už teda jaří) a s ním jakási otrávená nálada. Není inspirace, foťák leží v koutě a práší se na něj. Prach se taky pomalu ale jistě usazuje v průdůchách od chlazení mého Playstationu. V mojí hlavě zavládla jakási letargie, která obvykle chodí s melancholií a depkou. Ani v muzice sem nic moc nového nenašel a tak si do hlavy každé ráno pouštim to co sem už slyšel snad stokrát. Né že by mi to nějak zásadně vadilo, dobrá muzika se nikdy neoposlouchá. Pravdou ale je, že stará známa muzika sebou přináší vzpomínky, který s ní mám spjatý a to je přesně to co má melancholie nejradši. Jen si zavspomínej, jak bejvalo fajn. Ani se člověk nenaděje a už kouká těma osamělýma očima a je mu smutno z toho, že tohle nebo támhleto. Tak nějak se člověk dostává k nepřijémným otázkám bez odpovědí: Má tohle vůbec smysl? Proč sem nešel tam a tam a nezkusil tohle? Co tady vlastně dělám? Jak bych se mohl změnit abych se cejtil lépe? A tak dále, a tak dále. Už aby to předjaří skončilo.